Byl temný zimní večer a noc se vkrádala do staré chalupy v hlubokém lese. Zdálo se, že tam nikdo nebydlí, ale přitom se uvnitř odehrávaly věci nevídané. Říkávalo se, že tam bydlela jedna malá stařenka, ale ani pamětníci si nemohou vzpomenout, kolik by jí mohlo být let – jako by tam žila od nepaměti. Co se v chaloupce vlastně dělo?
Foukal silný vítr a ani nepřítele by do takového počasí nevyhnal. Být v černočerné tmě sám v lese je výzvou pro mnohé z nás. Přesto se muž rozhodl, že do lesa vkročí. Zaslechl totiž, že kdesi hluboko je poklad, který je ukrytý v podlaze starého domku. Měl ohořelou mapu od svého pradědečka, který ji zase zdědil po svých dávných předcích. Z otce na syna se dědilo ono tajemné poselství, a tak se muž rozhodl v něm pokračovat. Měl sice zpočátku obavy, ale nakonec se svému strachu postavil.
Poklad v hlubokém lese
Zarostlý muž šel a šel, ve dne v noci, vysílený z dlouhé cesty. Najednou se před ním objevila mechem porostlá stará chalupa. Komínem prolétla meluzína, lekl se toho táhlého hvízdnutí, protože jinak bylo v lese až mrtvolné ticho. Těžce se mu dýchalo, neměl nic k pití a hlad mu svíral žaludek. Sotva dolezl ke ztrouchnivělým vrátkům, zavrzaly, a když se odvážlivec prokousal hustým křovím, už byl u dveří. Najednou se samy ve vteřině otevřely a zazubila se na něj malá stařena s šedými vlasy pod režnou kapucí.
Překvapení v kartách
Seděli u ohně, venku hustě pršelo, a muž se hřál, v rukou ucháč s bylinným čajem. Doposud mlčeli, babička si jen pod vousy mumlala prazvláštní zaříkávadlo. „Brzy zemřeš“, sdělila mu náhle skřehotavým hlasem, když se zadívala do otrhaných karet. Muž se lekl a nevěděl, jak má reagovat. V tu chvíli projel domem obrovský blesk, žena se ďábelsky zachechtala a muž se ocitl v obrovském žáru, který bolel až do morku kostí. Cítil obrovské zoufalství a strach, svaly mu ztuhly v křeči a poslední co cítil, byl pach škvařené kůže a vlasů…
Zemřeš, než se narodíš
Najednou se ale probral. Jak je to možné? Je na jiném břehu? Vždyť shořel jako bájný Fénix – a s překvapením se také znovu narodil. Proč? Co se mu vlastně stalo? Chalupa zmizela. Ocitl se na tom samém místě, bylo těsně před rozbřeskem. Z větví vzrostlých stromů visely cáry staletých lišejníků. Přesto se cítil příjemně, i když tu byl sám a netušil, co se v příštích chvílích může udát. Nová tráva a byliny kolem něj rašily s takovou chutí, že i pouhý pohled na ně člověku dával naději.
Nový život
Celé tělo ho ještě bolelo, svaly se postupně vzpamatovávaly. Začal se pomalu protahovat a po chvíli si všiml malého jezírka mezi stromy. Rozvážně se k němu plížil, lákalo ho, skoro jej volalo. Voda v něm byla zázračná, tak neuvěřitelně živá a krásná. Opláchl si obličej a když se osmělil, skočil do nekonečné tůňky – byl totiž celou dobu nahatý. Když se očistil od všech starých ran a vyškrábal se na břeh, náhodou zahlédl svůj obličej v zrcadle průzračné vody. Poznal sám sebe. Proto nejdřív musel trpět, najít svůj vnitřní poklad, zemřít a znovu se narodit. Proč? Muž se totiž zbavil svého strachu a dozrál…