A o čem je řeč? O plodině, která nám poskytuje ve finální podobě materiál k výrobě oblečení.
Bavlna stále zůstává nejdůležitějším artiklem pro výrobu oblečení. Co se ale skrývá za pojmem bavlna už napadne málokoho. Bohužel. Alespoň v Čechách rozhodně není trend zajímat se o materiály, ze kterých je oblečení, které nosíme, vyráběno a už vůbec ne, jakou daň za naše hadříky platí naše planeta i lidé, kteří se podílejí na výrobě bavlny a produktů z ní. Hraje zde roli určitě cena, ale i nevědomost. Bavlna zůstává stále nejoblíbenějším materiálem. Je příjemná, vzdušná, savá, odolná a cena je stále přijatelná.
Konvenční pěstování bavlny škodí životnímu prostředí i lidem. Při jejím pěstování se spotřebovává neuvěřitelné množství vody. Je převážně pěstovaná v teplých oblastech světa a plantáže se musí intenzivně zavlažovat. Používá se nejvíce pesticidů a chemikálií vůbec. Problémem je i negramotnost lidí, kteří absolutně neřeší dopad těchto chemických látek na své zdraví, natož na zdraví naší planety. Určitě víte, že továrny na zpracování bavlny se nacházejí v rozvojových zemích, kde ve většině případů nenajdete čističky odpadních vod a pokud je mají, vzniká obrovský problém s odpadním kalem. To má výrazný vliv na negativní stav jak ovzduší, tak i řek.
Oblečení urazí doslova kus světa od sběru bavlny, přes ušití až po zabalení. Sociální a environmentální dopady jsou opravdu neskutečné. Bez bavlny by se dost pravděpodobně sesypal ekonomický systém. Jsou země, které jsou na výrobě bavlny ekonomicky závislé. Je to Čína, Indie nebo Spojené státy. V Indii se vše uskuteční ručně - od pěstování, ošetřování až po sběr na přímém slunci. Tam, kde je půda vhodná pouze pro pěstování bavlny, lidé jsou na jejím pěstování závislí. Jsou natolik chudí, že přijmou jakoukoliv cenu, protože jim nic jiného nezbývá. Je to jejich jediná obživa. Pěstování je závislé na dešti a rozhodně se nemohou spoléhat třeba na dotace oproti farmáři americkému, který má veškeré vymoženosti moderního světa. Funguje to asi takto - semínko bavlníku, které potřebuje spoustu vody, odkvete, vyraší tobolka, která obsahuje chomáček. Tobolka se sklízí a začíná dlouhý a náročný proces. Čistí se, zpracovávají a poté se z nich stávají vlákna různé délky a samozřejmě kvality. Čím delší vlákno, tím kvalitnější bavlna. Potom se vlákna utkají na látku, která se dále čistí a barví, což představuje další odpad.
Při výrobě bavlny často dochází k porušování lidských práv a nucené práci. Je řeč o nevyplácených mzdách, fyzických trestech, šikaně a zneužívání. V Latinské Americe a jihovýchodní Asii jsou tyto otřesné podmínky na běžném pořádku. Ruku na srdce, když se zamyslíme, nikdo nechce nosit oblečení, při jehož výrobě někdo jiný trpěl. Alespoň já to takhle vnímám. Není to o tom, že přestaneme kupovat levná nekvalitní trička ve velkých obchodních centrech, je to o tom, že se začneme zajímat, kde, jak, z čeho a za jakých podmínek je oblečení, které nosím vyrobeno. Existují různé organizace, které se snaží bojovat za práva lidí, za kvalitní a originální oblečení s nápadem. Ale tohle začíná od nás, jednotlivců. Určitě považujeme za rozhodující cenu. Nicméně dnes už není problém koupit kvalitní tričko v podstatě za pakatel a nemuset ho po třech vypráních vyhodit, protože kvalita je zřejmá na první pohled a dotek. A jak se říká v naší rodině, nejsme tak bohatí, abychom si mohli kupovat levné věci. Tato problematika má samozřejmě obrovské rozměry, ale podstata je více než jasná.