Květy šeříku použijte čerstvé i sušené. Vůně se využívá v aromaterapii, květy mají i antiseptické účinky, pomáhají proti bolesti krku, hojení ran a využít je můžete i při výrobě voňavých moučníků nebo domácího šeříkového sirupu.
Málokdo projde kolem bohatě rozkvetlého šeříku za plotem, aniž by se alespoň na okamžik zastavil. Načerpat energii, zhluboka se nadechnout, vnímat jeho vůni a jak ve snu plout dál. Jeho květy si přenášíme alespoň na pár chvil do svých domovů. Květy ale můžeme využít po celý rok. Ze sušených květů připravímesilně aromatický čaj, který zažene migrénu, urychlí metabolismus, působí velmi silně proti dně a revmatuismu. Stačí dvě velké polévkové lžíce sušeného květu na jeden větší šálek. Nechte louhovat 30 minut. Je báječný a všemocný).
Na klidný spánek, hebkou pokožku a odpočinek stačí nasypat květy právě natrhané do koupele nebo přidat pár kapek šeříkového oleje. Vyrobíte ho doma snadno z květů a jakéhokoli kvalitního rostlinného oleje ( slunečnicový, mandlový, ale i za studena lisovaný řepkový. Květy naplňte zavařovací sklenici a zalijte olejem. Pečlivě uzavřete a zhřejte ve vodní lázni. Louhovat šeříkový olej nechte minimálně týden. Pak už stačí jen přecedit - klasicky ho uchovávejte v chladu a temnu. Jedinečnou chuť ale dodá i ovocným salátům!
Jestli jste dosud neochutnali šeříkový sirup, uzkuste to letos. Připravíte ho snadno - 1 díl vody, 1 díl třtinvého cukru a 1 díl otrhaných květů šeříku. Dohromady povařte 15 minut, přeceďte a zakapejte šťávou z jednoho citrónu. Hodí se i na palačinky nebo zmrzlinový dezert.
Šeříkové keře§ni a okouzlen jít dál jako ve snu. Jeho Nad mnoha recety z dávných dob dnešní výživoví poradci jásají- některé se těší v různých obměnách oblibě i dnes, ale objevují je dokonce i špičkoví kuchaři vyhlášených restaurací. Vzhledem k omezeným možnostem dopravy se pokrmy připravovaly především z lokálních surovin, těžko by si někdo představil, že bude mít na stole k večeři mořskou rybu vylovenou ráno v dalekých oceánech. Stejně, jako dnes, se lišila strava u různých sociálních skupin. Ale převážně se jedlo mnohem střídměji.
"Kdo jednou denně jí, je bůh, dvakrát denně jí člověk, kdo jí třikrát, je zvíře,“ podle toho se řídil jídelní režim. Jedlo se dopoledne - "pozdní snídaně" a večer. Ráno se jedlo do sytosti. Vařily se různé kaše - jáhlová,prosná, pohanková, ovesná, někdy i krupičná, ale zdaleka nepřipomínala tu, kterou známe dnes. Krubice se restovala na másle a solila se. Kaše sladké se nedělaly. Přidávala se do nich cibule, česnek, někdy i maso, které zbylo třeba od předešlého dne. Večer byla na stolehutná polévka jako základ, chléb a maso - většinou zvěřina nebo drůbež. Třikrát denně se začlo jíst až v 18. století. Do denního menu přibyl oběd, který v některých bohatších rodinách představoval až 6 chodů malých porcí.
Podle všeho naši přdkové s jídlem zacházeli převážně mnohem šetrněji, hýřilo se pouze na velkých hostinách nejvyšších kruhů, kde se nabízelo tolik chodů, jak dlouhé byly večery, někdy se jedlo až do rána.
To, čemu teď vznešeně říkáme "lokální a sezónní suroviny", bylo samozřejmostí, co nabízelo dané období a co poskytovaly řeky, les, pole a zahrady, to bylo na stole. Sladké bylo akorát ovoce - cena cukru byla příliš vysoká. Jestli teď máte víc času, zkuste uvařit podle českých dávných tradic. Určitě kouzlo této doby objevíte.
Další zajímavé informace naleznete taky na naší Facebook stránce!