A je to tu zase! Začíná předvánoční shon a chaos. Každého chceme vidět nadšeného u stromečku a s úsměvem od ucha k uchu, který vykouzlí dáreček od nás. A co si budeme povídat? Většina lidí čeká, že od nás dostanou něco skvělého, vtipného či drahého. Jak k tomu máme přistupovat, abychom nestrávili štědrý večer v blázinci?

Přesto, že jeho naleziště jsou i v různých částech světa, ten původní, který byl předán k prozkoumání, byl nalezen v Karibiku na ostrově Hispaniola. Domorodému obyvatelstvu byl znám již kolem roku 1911, avšak na své určení a jméno si musel počkat ještě dalších 60 let.

Upír je stvoření zvláštního druhu. Nebudeme se bavit o lidech, kteří nám dnes a denně pijí krev, protože těch by byla pěkná řádka. Budeme se orientovat na zemřelého člověka, jehož proces rozkladu se neuskutečňuje. Mezinárodní název pro takového člena společnosti je nosferatu, ovšem černoši na Haiti ho ve své kreolštině nazývají chauché. V češtině lze nalézt adekvátní výraz morous. Je to název patřičný, protože už tím, že o někom přemýšlíme jako o morousovi, pije nám vlastně krev. Román Dracula od anglického spisovatele B. Stokera byl přeložen i do češtiny a ač se v něm objevují historické nesprávnosti, těší se velké oblibě.

Slovo čarodějnice zná snad každý. Jakub I., král skotský, vládl Anglii pevnou rukou. Co na tom, že jako homosexuál a psychopat měl roztodivné choutky, které mu ostatní museli tolerovat? Král je král a čarodějnice zůstane čarodějnicí.

Každá z nás má občas nutkání navléci si bílou vlečku a nechat se v romantických šatech doprovodit k oltáři. Jelikož se ale nebude jednat o doprovod jen na ten jediný den, pokuste se na svého vyvoleného podívat rentgenovýma očima.

I dnes si možná někteří z vás najdou inspiraci na vánoční dárek v podobě krásného šperku osazeného kamenem, který dostal své jméno podle ostrova v Rudém moři.

Leželi jsme na břehu řeky a nechali se hýčkat kouzelnou atmosférou jejich stříbrných nitek. Den se ukládal ke spánku a noc ještě nenastartovala svoji tvář sladkému snění. Pozoroval jsem oblohu i vodu a najednou se nám zachtělo do ní vstoupit a nechat si smáčet bosé kotníky. Vzali jsme se za ruce a odcházeli vstříc vlahým dotekům šumějící řeky.

S věkem přichází moudrost a bohužel i vrásky. Čas vrátit zpět sice nezvládneme, ale můžeme se zbavit každodenních návyků, kterými si způsobujeme vrásky.

Ano, o Vánocích se kouzlí a čaruje. Házet za sebe škrpálem nebo třást bezem, včetně toho „dívat se do ledu“ už je ale trochu staromódní. Můžeme si sice pouštět i skořápky ořechů se svíčkami, ale to jen v případě, že se budeme nudit. My se ale nudit nebudeme, protože o Vánocích se budeme milovat!