Sedím v kanceláři, čas určený pro klienty je v nenávratnu a mně končí pracovní doba. Sedím a mám pocit vymačkaného citrónu a nevím, jestli se chci vůbec z té židle zvednout. Zítra mě čeká totéž. Atmosféra sice není zrovna ideální, ale říkám si, že by mohlo být i hůř. Balím se a odcházím.