Pro mnohé není jisté a jednoznačné, co je vlastně ezoterie (či ezoterika). Podle prvotného významu je souhrnem všech těch učení, které mohou znát jen členové jednoho uzavřeného spolku. Ale to, že kdo je členem tohoto uzavřeného společenství, může být dopředu determinováno, ale dá se i získat.
Podle původního řeckého vysvětlení se nazývaly ezoterickými ty osoby, které byly schopny rozpoznat souvislisti různých doktrín. Tím se staly zasvěcenými a majiteli tajemství.
V současnosti je ezoterie výjimečně širokým pojmem. Prakticky se zde dá vyjmenovat všechny směry – obzvlášť od dobytí prostoru New Age – což se nedá zařadit do vládnoucí dogmy a do vědeckých položek. Přívrženci ezoterie a exoterie, to znamená ne ezoterické nauky patřící do „vnějšího kruhu”, víry atd. vedou mezi sebou až do dnešní doby skutečnou válku. Dodejme k tomu, že bezvýznamně, protože vědění je stálé, ikdyž se „získává” kdekoliv a z jakéhokoliv pramenu.
Zařadit sami sebe v kosmu je i samo o sobě silně zatěžující úlohou, a to vše korunovat náboženským sporem „sarus kontra polosarus” (viz vztahující se část Život Briana) je i zbytečné. Částěčně se i dá tento souboj pochopit, protože po období Ryb přichází období Vodnáře, předchozí je právě stejně staré jak Ježíš. Mluví se tedy o svalení tabu, které po dobu dvou tisíc let se velice zesílilo. Otázku – okořeněnou nemalou ironií – výborně rozebírá film zhotovený v roku 2009 – „Kouzelník koz”, respektive – pro největší radost milovníků knih – seriál „Božské profecie”.(Samozřejmě existují i o hodně rozhodnější příklady: některé části knihy Marlo Morgana – Zanes zvěst pravým – jsou i pro vrozené „ezo”těžkým soustem.
Ezoterie, tedy vzpomínané vědění „vnitřního kruhu” není - paradoxním způsobem – v dnešní době již natolik tajná: Během dvaceti minut najdeme v našem uzším okolí alespoň jednoho člověka, který přemýšlí o světě a o událostech v něm probíhajících zásadně jinak.
Dnes tedy „ezo” pomalu zabírá své místo v „exo”.