Dnes vám budu vyprávět malý příběh kamínku. Odráží se v něm světlo a naděje, kdy s každým paprskem našeho dechu přichází větší klid.
Jsem v klášteře a právě jsem napsala modlitbu. Vkládám malý papírek pod jemný kamínek. Je světle zelenkavý, odráží se v něm celá moudrost světa. Jak se sem kamínek dostal? Kdo jej položil k okénku, s dobrým úmyslem pomoci?
Tajemná žena
Bylo to během ranního kuropění, kdy ještě většina lidí i zvířat spala. Vstala, pozvolna si svlékla noční košili a poskládala ji do úhledného čtverečku, který položila na postel. Oblékla se do prostého bílého županu a šla se omýt do koupelny. Sčesala si delší středně hnědé vlasy do malého drdolu, žádný vlas nesměl vykukovat. Když jemně opečovala své tělo, šla pomalou chůzí do skromné kuchyňky a nejprve připravila jídlo pro svá domácí zvířata. Až poté dala vodu do konvice a uvařila si vodu na bylinkový čaj. Z košíku vyndala žitný chléb, který mírně posolila. Odkrojila kousek sýra a snídani položila na talíř.
Dobré jitro
Usedla k malému stolku, před sebou talířek s jídlem a čaj. Kolem nohou se jí obmotala bílá kočka. Sehnula se, pohladila ji a pak se zase zpříma posadila. Ruce sepjala a položila je na stůl. Začala se modlit a vysílala díky za kousek jídla, které jí bylo dáno. Prosila za štěstí, zdraví a mír na celém světě, žádala o uvědomění a odvahu pro všechny dobré lidi, i uzdravení pro nemocné. Poté se pozvolna najedla a vypila zdravý čaj.
Tajemství kamínku
Zelenkavý kamínek celou dobu ležel před ní na stolku. První sluneční paprsky se v něm odrážely a dávaly celému výjevu o to duchovnější ráz. Kamínek měl kolem sebe maličký stín, ale jen takový, který lze dobrými přáními a světlem rozpustit. Po snídani a úklidu nádobí jej vzala do vrásčitých dlaní a vložila do malého lněného pytlíčku. Převázala režnou nití a dala do plátěné tašky.
Svlékla si župan a oblékla bílé spodní prádlo, bílé teplé punčochy, smetanově bílé dlouhé šaty, světle zelený šátek a béžový svetr z ovčí vlny, který zahříval její bolavá záda. Bolesti ale tolik nevnímala, myšlenky na modlitby a pokoru jí dávaly sílu bojovat s nepohodlím.
Vše dobré
Pohladila kočku, kocoura a psa, tiše se s nimi rozloučila, oblékla dlouhý kabát a skromnou obuv, a vyšla ven. Kamínek se celou dobu radostně natřásal a těšil se na dnešní poselství.
Žena přišla ke klášteru, otevřela obrovská těžká vrata, odemkla dveře, dotkla se starodávné ozdobně kované kliky a vešla. Vykonala každodenní ranní úklid, připravila vše co bylo potřeba, a pak šla k malému okénku, u kterého položila papírky pro modlitby kolemjdoucích lidí. Sáhla do tašky pro mošničku, ze které vytáhla malý zelený kamínek. Najednou se v něm cosi zalesklo, poděkovala, a položila jej s nejlepšími úmysly vedle krabičky. Spokojeně odešla a její každodenní poselství bylo vykonáno…