Tentokrát si budeme vyprávět tajemný zážitek mlhavého letního jitra. Je po bouřce, vlhkost z luk se zvedá a začíná vycházet slunce…
Sedí na břehu jezera, medituje, myšlenky odplouvají neznámo kam. Muž totiž nemohl dospat, tak vyšel ven. Šel tak dlouho, až se před ním objevila krásná průzračná voda. Ta jej vábila obrovskou silou a moudrostí, tušil, že jej naučí další životní lekci a přinese vnitřní rovnováhu.
Krása jitra
Dech se prohlubuje, vnímá jen zvuky přírody a vlastní energii, kterou mu krajina poskytuje. Najednou se před ním pomalu rozvíjí vlhká mlha a zdá se, že zahlédl něco, co nečekal. Před ním se mihl bledě modrý odstín a zase pomalu mizel. Co to jen bylo? Zdálo se mu to, nebo se opravdu na okraji jezera něco pohnulo? Najednou si všimne pohybu na hladině, jako by z ní něco nebo snad někdo vystupoval…
Setkání v celku
Nebyl to sen. Z ranní rosy a oparu se pomalu vynořila nádherná žena. Měla světle modré dlouhé šaty, které splývaly na jejím těle. Blížila se pomalu a muž na ni fascinovaně hleděl. Cítil, že setkání je osudové. Pomalu vstal a lehce se přiblížil. Setkali se na břehu jezera, přesně na hranici vodní hladiny a souše. Najednou jako by se vše propojilo, zdálo se to tak přirozené a v souladu. Připadalo mu, že na ni čekal roky.
Vzájemné propojení
Náhle pochopil, co celý život hledal. Objal ženu a ta se mu s klidnou radostí poddala. Také ona věděla proč. Potkali se proto, aby se navzájem doplnili. Jen ten, kdo v sobě dokáže objevit a propojit obě protichůdné části – mužský i ženský pól, otce i matku, jang i jin, světlo a temnotu – dojde ke smíření a celku. Najednou se vše zázračně spojí v jeden celek, který je natolik stabilní, že žádné nečekané události ani vichřice váš životní strom neporazí…