Kdo jsme a kde jsme byli předtím, než „jsme nebyli”? Víme – nebo alespoň předpokládáme –, že tělo je smrtelné, ale duše je – poměrně – nesmrtelná. Co však tu znamená výraz „poměrně”? Takové a podobné otázky byly vždy ve středu zájmu lidí.

Slova čínského mudrce shrnula odpovídajícím způsobem podstatu východního umění boje. Dobrým bojovníkem – takto zní učení – se může stát jen ten, koho ani během boje neovládá zlost, ani touha po pomstě, touha něco dokázat, anebo jiné city a touhy. Prvořadý cíl tréningu a boje je proto sebepoznání.

Všechno, co žije, se snaží dosáhnout štěstí, spokojenosti a blaha. Počínaje prvoky, přes rostliny a zvířata až po člověka, všechny živé bytosti se snaží najít a udržet ten stav, ve kterém se cítí nejlépe a který je z hlediska jejich dalšího vývoje nejvýhodnější, má nejvíc předností. Co tedy může být důvodem toho, že se tolik lidí necítí být šťastnými? A co je to vůbec štěstí?