Přemýšleli jsme, jak naložit se Silvestrem. Většinou jsme jako rodina pohromadě a díváme se na televizi. Tentokrát jsme ale dostali nabídku od přátel, že k nim máme přijet na chalupu. Po tolika letech změna neublíží. Zabalili jsme dětem teplé oblečení a občerstvení na večer.

I když my mnohdy tápeme, co a jak udělat, naše babičky si věděly rady vždycky.

Většinou je označujeme za svátky pohody. Ale rok od roku je toto období spojeno s předvánočním stresem, nervozitou a nakupováním.

Už v bibli se dá leccos vykládat dvojím způsobem. Hospodin dal Mojžíšovi hlasem příkaz k rituálnímu omývání a dokonce upřesnil, jak má umyvadlo vypadat.

„Na svatého Štěpána, každý se má za pána.“ To máme 26. prosince. A co je zajímavého na tomto dnu kromě pranostik, které se téměř všechny vztahují k úrodě budoucího roku?

Pokud přemýšlíte o Vánocích, napadne vás jistě spousta symbolů. Nejméně dvě třetiny z nich volně navazují na někdejší pohanská mystéria. Podzim a zima vůbec nemusely znamenat blížící se konec roku, u Keltů začínal počátkem listopadu, u křesťanů s příchodem adventní doby.

…ale to přece není konec! Máme před sebou celý den, abychom dotáhli ty drobné nedostatky a mohli si vychutnat tu nádheru. Ten čas, kdy ten zvoneček zazvoní, dětské oči budou zářit a všude zavládne láska a radost.

Říká se, že každý má trochu žárlit, jinak by toho druhého neměl rád. Jak ale definovat „trochu žárlit“?

Každý z nás má občas pocit vyhoření. Bohužel bývá našim lékem v takovém případě jídlo. Dort se šlehačkou, čokoláda, to vždycky zahřeje na duši.