Malíři mají vlastní svět a hned tak si do něho někoho nepustí. Ve vile u starého hřbitova jeden takový bydlel a jeho bohémský život byl znám široko daleko. Vila to byla výstavní, ale co naplat. Bohémové neplatí složenky, protože se s takovými malichernostmi nemíní zabývat, a tak místo elektřiny měl pan malíř v domě zásobu svíček na několik let.

Marušku jsem potkala v Chorvatsku u moře. Když jsem ji spatřila poprvé, její jméno jsem pochopitelně ještě neznala, ale naše konverzace probíhala přesto docela zajímavým způsobem. Já jsem tou dobou dělala průvodkyni v cestovní kanceláři a starala jsem se o turisty.

Vždy mi vrtalo hlavou, jak je možné, že si dvě sestry nejsou vůbec podobné. Gábina má hebkou kůži, štíhlou postavu a světlé vlasy. Renata je oproti ní více při těle a tmavé lokny jí přidávají na letech. Na krku nosila řetízek se zlatým křížkem a na ruce měla velké prsteny.

Pokud se vypravíte do Nového lesa u Stanovic, nabudete dojmu, že jste se ocitli ve zcela jiném světě. Mystický kamenný zázrak ze sochařské dílny proslulého Matyáše Bernarda Brauna se vymyká všednosti podobných výtvorů.

Přemýšleli jsme, jak naložit se Silvestrem. Většinou jsme jako rodina pohromadě a díváme se na televizi. Tentokrát jsme ale dostali nabídku od přátel, že k nim máme přijet na chalupu. Po tolika letech změna neublíží. Zabalili jsme dětem teplé oblečení a občerstvení na večer.

I když my mnohdy tápeme, co a jak udělat, naše babičky si věděly rady vždycky.

Většinou je označujeme za svátky pohody. Ale rok od roku je toto období spojeno s předvánočním stresem, nervozitou a nakupováním.

„Na svatého Štěpána, každý se má za pána.“ To máme 26. prosince. A co je zajímavého na tomto dnu kromě pranostik, které se téměř všechny vztahují k úrodě budoucího roku?

…ale to přece není konec! Máme před sebou celý den, abychom dotáhli ty drobné nedostatky a mohli si vychutnat tu nádheru. Ten čas, kdy ten zvoneček zazvoní, dětské oči budou zářit a všude zavládne láska a radost.