Je všeobecně známo, že masážní techniky posilují tělo a duši. Procvičením svalů získáme více energie, náš organismus se občerství, takto se dá předejít i případnému vnitřnímu poškození.

Slyšeli jsme již nepočetné příhody o tom, že se někdo setkal s duší zesnulých bytostí, komunikoval s nimi, navíc je možné i to, že i my jsme byli účastníky takového setkání. Jaká je situace s dušemi zemřelých zvířat, o tom se ale mluví velice málo.

Každodenní boje všedních dnů, úsilí vyhovět každému a ve všem, touha po úspěchu, strach před neúspěchem, stále se zvyšující stres, to všechno utlumuje naše smysly. Bojujeme, abychom se ubránili a současně nepřipustíme, aby se k nám dostala pomoc. Přestože pomoc je nablízku a dokonce jí lze kdykoliv využít.   

Podle jasnovidců má duše po smrti 48 hodin na to, aby opustila tento svět. Má-li duše štěstí, podaří se jí to, častokrát se však stává, že cesta z tohoto světa je plná překážek.  

Téměř všichni z nás, my všichni patříme ne ve fyzickém,  ale psychickém, duševním slova smyslu mezi nemocné. Nepřijde-li duše na svět jako nově zrozená, přijde-li na svět reinkarnovaná, to znamená, že už má za sebou několik životů, určitě si s sebou přinese takové nezpracované problémy, které jí překážejí ve vývoji v novém životě. 

Když slyšíme výraz putování duší, nejčastěji nás napadnou lidé. Podle původního učení ale každý živý tvor má duši, tedy kromě člověka i zvířata a rostliny, v důsledku toho se i oni zúčastní věčného koloběhu, jehož vytýženým cílem je nirvána.

Jakákoliv úprava těla – ať se jedná o tetování, piersing, anebo o vážnější chirurgický zásah – ve většině případů poukazuje na nějakou duševní nevyrovnanost. Vyřešení této skutečnosti spočívá jen a jen na nás – nadarmo pozměníme svůj vzhled!

Když zemře člověk, duše opustí tělo a vzdálí se do záhrobí, na onen svět, aby pokračovala ve své cestě. Jsou však i takové duše, které z nějakého důvodu nejsou schopny překročit na druhý břeh. Obyčejně jsou to ty duše, které po sobě zanechaly nedokončené úkoly, neurovnané vztahy a cítí, že na tomto světě mají ještě co dělat, co dokončit.

Kdo jsme a kde jsme byli předtím, než „jsme nebyli”? Víme – nebo alespoň předpokládáme –, že tělo je smrtelné, ale duše je – poměrně – nesmrtelná. Co však tu znamená výraz „poměrně”? Takové a podobné otázky byly vždy ve středu zájmu lidí.