Když
slyšíme výraz putování duší, nejčastěji nás napadnou lidé. Podle původního
učení ale každý živý tvor má duši, tedy kromě člověka i zvířata a rostliny, v
důsledku toho se i oni zúčastní věčného koloběhu, jehož vytýženým cílem je
nirvána.
Putování
duší je podle učení základních tezí původně jednosměrné, to znamená, že
každopádně postupuje od nižších forem života směrem k vyšším. Exisují samozřejmě
výjimky: při neodpovídající kvalitě života se duše ubírá do protisměru, „
směrem dolů”. Takto se může přihodit, že se lidská duše nastěhuje například do
těla nějakého zvířete. Vedické spisy to popisují přesněji. Knihy uvádějí milión sto tisíc druhů
brouků a měkkýšů, dva milióny druhů rostlin, devětset tisíc takzvaných vodních
živočichů, milión druhů ptáků, tři milióny čtyřnožců a čtyřista tisíc lidských
ras. Dohromady to je – alespoň podle spisů – přesně osm miliónů čtyřista tisíc
forem života (toto zařazení samozřejmě nesouhlasí s uznávaným a používaným
biologickým systémem), u kterých se občas, již i kvůli matematickému zákonu
čísel, projeví protisměrné putování duší.
V
pozadí případně se vyskytujícího „abnormálního” chování zvířat (přílišné lpění
na člověku v případě druhů považovaných za neinteligentní – například křeček,
nepřirozený vztah mezi rasami – například pes kojí mláďata tygra, anebo právě
naopak – muzikální vztah k hudbě atd.) stojí podle světového ezoterického
názoru protisměrné putování duší a znovuzrození v těle zvířat.
Jako
všude, i zde se nacházejí výjimky: v případě koček (které mají podle pověry
devět životů!) se tato teorie zhroutí: egypťané je uctívali jako bohy, keltové
je považovali za povznesené duše, které se podle pověsti zrodily z kýchnutí
lva. I samo křesťanství se na ně dívá jako na tvory úzce spojené se
spirituálním a duchovním světem (nyní zapomeňme na pověry spojené s černou
kočkou a učení čarodějnic tak módním ve
středověku).
Zajímavou,