Slyšeli jsme již nepočetné příhody o tom, že se někdo setkal s duší zesnulých bytostí, komunikoval s nimi, navíc je možné i to, že i my jsme byli účastníky takového setkání. Jaká je situace s dušemi zemřelých zvířat, o tom se ale mluví velice málo.

Noční ptáky již odedávna považují za strážce temných, tajemných myšlenek. Dravec, narozen pro zabíjení, navíc zřídka viditelný, tímpádem záhadný.  

Podle jasnovidců má duše po smrti 48 hodin na to, aby opustila tento svět. Má-li duše štěstí, podaří se jí to, častokrát se však stává, že cesta z tohoto světa je plná překážek.  

Když slyšíme výraz putování duší, nejčastěji nás napadnou lidé. Podle původního učení ale každý živý tvor má duši, tedy kromě člověka i zvířata a rostliny, v důsledku toho se i oni zúčastní věčného koloběhu, jehož vytýženým cílem je nirvána.

Kdo jsme a kde jsme byli předtím, než „jsme nebyli”? Víme – nebo alespoň předpokládáme –, že tělo je smrtelné, ale duše je – poměrně – nesmrtelná. Co však tu znamená výraz „poměrně”? Takové a podobné otázky byly vždy ve středu zájmu lidí.