„Vdávala jsem se velmi mladá, nedá se říct, že z horoucí lásky, ale spíše proto, že jsem musela. Na cestě totiž byla naše dcera. Rodiče mě museli nechat tenkrát zplnoletit a potom mi vystrojili krásnou svatbu. Honza se ke mně měl, nebyl sice žádný krasavec, ale byl to chlap, nebo spíše v tu dobu ještě kluk, na kterého jsem se mohla spolehnout. Všechno šlo vlastně od té chvíle jako po másle. Svatba, dítě na cestě a rozestavěný dům. To by ale asi nebyl život, aby se neukázala jeho ďábelská tvář…“