Tato karta se nazývá Svět a jindy Vesmír a už to ukazuje na to, že se obě tyto sféry vzájemně podmiňují. Tančící je uzavřen ve věnci, který představuje fyzický svět, potažmo planetu Zemi plující vesmírem (prostor okolo věnce) a symbolizují, že hmotný svět, jeho události i dění, je podporován nemezeným větším univerzem.

Tak jsme se úspěšně prokousali dvaadvaceti stavy vědomí člověka, které popisuje tarot jako naši cestu životem, cyklem či jednotlivou fází, kterou jsme si určili ke splnění, od začátku k jejímu vrcholu.

často čtu vaše rady a většinou se u nich upřímně bavím. Já sama také vykládám karty a známí za mnou chodí, když potřebují poradit. Myslí si, že mám se svým partnerem bezkonfliktní vztah, ve kterém všechno klape. Bohužel je to jen zdání.

Soudu vévodí archanděl Gabriel, „posel Boží“! Gabriel stojí ve věčnosti, troubí a boří zdi neskutečnosti. Hlas Nejvyššího sestupuje dolů jeho trubkou jako poslední zvonění kosmického budíku, které toho, kdo jej slyší, probudí k poselství pravdy a porozumění. „Co zaseješ, to sklidíš!“

Nejvyšší řekl: „Budiž světlo!“ a bylo světlo. Ustrašený duch nedávno uspaný únavou a utrpením, probouzí se k novému životu, aby hledal pravé a jediné štěstí, jež může život dát. Zatímco Luna představuje hlubiny nevědomí, Slunce symbolizuje jas vědomí, které vrhá světlo do temnot a na veškeré nejistoty, které prožíváme. Plnou dimenzi tohoto stavu je těžké pochopit, protože jsme byli již tak dlouho a tak daleko pryč.

Dohadovat se umí a dopustí se toho samozřejmě každý, ale zda-li víme, jestli náš partner vloží do jednoho argumentu své veškeré nadání, anebo svou povahou konflikty původně generuje, či se jim právě vyhýbá, pokud se na něho nezboří dům? Ukáže se to z následovného.

Když radíte, že by se měl jeden z partnerů poohlédnout po někom jiném, nejsem si zcela jist, jestli je tato rada užitečná pro všechny. Myslím, že pro celou řadu lidí, kteří se potkali náhodou a jsou rádi, že vůbec někoho mají, není „poohlédnutí se po jiném partnerovi“ vůbec jednoduché.

Nad melancholickou pustou krajinou se setmělo a do houstnoucího šera se vyhoupl Měsíc. Nepříjemně mrholí. Bezděky se schoulíme, a nálada nás najednou opustila. V dálce, dík hustému šeru a mrholení, už sotva vidíme stát dvě opuštěné věže. Nic víc tu není, všude pusto.

Hvězda je světlo naděje na konci temného tunelu. Je přirozenou odezvou na události a pozdvižení způsobené Věží – je to klid po bouři. Pád věže smetl a pročistil Člověka, pokořil ho a zbavil všech vrstev falešné pýchy a nezralosti.