Někteří lidé mají schopnost vnímat zjevení duchů a smrti. V Anglii lidé věří tomu, že tuto schopnost mají lidé, kteří se narodili ve významný den nebo hodinu. Štědrovečerním dětem přináší jejich narození neštěstí. Tragický konec rakouské císařovny Alžběty byl přičítán právě tomu, že se narodila 24. prosince. V našich zeměpisných šířkách tomu ale tak není a děti narozené v tomto datu se berou spíše jako vánoční dárek. Přesto ale případ jedné mladé dívky byl spojený právě s jejím narozením.

Médium komunikující s východními mistry, kteří jí předávali tajemství, jež za svého života nestihli sdělit světu. To byla Petrovna Blavatská, která proslula pod jménem madam Blavatská.

Čarodějnictvím se rozumí lidová obdoba magie v opozici vůči náboženství. Bylo určitou formou revolty proti triumfujícímu náboženství. Čarodějnictví bylo vždycky hlavně ženskou záležitostí, hrál v něm vlastně roli i nevědomý masochismus žen.

Mladý finanční poradce říká, že mu po umírání zůstal jen stesk. Stav, ke kterému u něho došlo, označuje jako „přetrénování pumpy“. Nikdy si nevšiml vrozené srdeční vady, pracoval celé hodiny, nebral si dovolenou. Přežil dva infarkty.

Existuje kouzlo, které může někoho zbavit špatných úmyslů.

Strach nás zneklidňuje. Je to něco, co nikdo v ruce nedržel, ale jeho tlak a svírání na hrudi občas cítí každý. Jak ale bojovat s něčím, co jsme nikdy neviděli?

Reinkarnaci lze významově chápat jako znovuvtělení či převtělení. Tento výraz je součástí především východních náboženství, jako je hinduismus či buddhismus. Avšak zabývají se jím i filozofové – Platón či Sokratés, ale také Pythagoras. A abychom nezůstali nikomu dlužni, převtělování bylo součástí víry keltských druidů a kmenů v různých částech světa. Některá náboženství uznávají pouze převtělení lidí, jiná přijímají možnost převtělení do součásti neživé přírody či zvířete nebo rostliny.

Každý člověk může léčit sám sebe, protože je obklopen vesmírnou energií, která je zázračným medikamentem.

Březové větvičky se mají užívat k tomu, aby vyhnaly zlé duchy. Nikdo by neměl porazit olši ze strachu, aby jeho dům nevyhořel. Olše, kdysi tradičně užívaná na dížky, do nichž se lilo mléko, měla také název „strážce mléka“. Zelené barvivo olšových květů barvilo šaty víl a mělo rovněž schovávat čarodějnice před pronásledováním v hlubokých lesích.