Mám velmi ráda zeleninu a ovoce všeho druhu, ale ne vše si troufám pěstovat. Už jen proto, že je zahrada blízko lesa a nemám dost prostoru k předpěstovávání plodin. Ale přece jen se mi letos jedna malá premiéra povedla – pórek.

Jako dítě jsem ji nesnášela. Hlavně, když byla v jídelně. Zbytek mé rodiny ji zbožňoval, včetně prarodičů. Ale jak jde čas, i chutě se mohou měnit. A já si to uvědomuji stále více.

Když mám napsat své příspěvky, zvažuji každé téma, které mě napadne i vzhledem k tomu, abych čtenáře oslovila. Co pro ně bude zajímavé? Co je potěší, otevře jim obzory nebo odpoví na otázky? Někdy je velmi složité vůbec najít téma, ve kterém by myšlenky navazovaly jedna na druhou. A tak mne naplňuje vděčností každý dokončený příspěvek.

A tak se mé znalosti o něco rozšířili, mé chuťové buňky dostaly nové podněty a můj jídelníček se téměř geometrickou řadou rozrostl. Možná jste uhádli, dnešní téma je dýně.

Mám velmi ráda jaro a léto. Čas, když se příroda probouzí, vykvete do časů krásy a postupně vydává plody včetně těch, jejichž semínka a sazenice jsme sami předali zemi a pečovali o ně. A najednou to končí. Ještě stále trvající zeleň trávy již však doplňují úseky zorané, zryté…

Mnozí jste o rovnováze slyšeli nebo četli. Jak je důležitá v různých oblastech přírodních procesů, lidského života nebo zdraví si můžete udělat obrázek v dnešním příspěvku.

Pokud si to dovolíme, můžeme vidět mnoho drobností, které nás přivedou poznání, že aniž bychom se jaksi snažili, leccos umíme. Ale kde jsme k takovým znalostem či dovednostem přišli? Vědomě jsme se to neučili a přesto víme, známe, umíme?

Miluji regionální zeleninu, miluji kořenovou nejen v polévce, ale klidně jako salát. Prostě já musím mít zeleniny dostatek. A i když letošek moc pěstování nepřeje, přece jenom se mi podařilo nějakou tu zásobu udělat.

K tomuto příspěvku jsem dostala inspiraci již docela dávno. Jedna osoba, která je velmi šikovná, nápaditá, kreativní a její dílo je v hledáčku mnoha zájemců, mi řekla: „Nejsem tak dobrá jako...“. Nenapíšu sem, o koho mělo jít. Zarazil mne hned začátek věty. To je téma k zamyšlení, že? Ať chceme nebo ne, zřejmě tato myšlenka přijde ke každému z nás.