V našem životě je každodenním problémem, že účinkem vlastních obav, anebo tlakem vnějšího světa uvízneme na určité úrovni a nevidíme cestu dopředu. V těch případech, kdy ve skutečnosti ani nedokážeme zformulovat, anebo zkonkretizovat své těžkosti a jednoduše jen pociťujeme, že něco není v pořádku, poskytují mimořádnou pomoc andělé.

Poradenské kurzy životního stylu, knihy, meditační cvičení mají totožný cíl: nasměrovat na tak zvanou správnou cestu. Pojem „správná cesta” je samozřejmě téměř nemožné bezchybně, do všech detailů definovat, jedna věc je však stoprocentně jistá: pozitivní mentální myšlení je na této cestě absolutně nevyhnutelné.

Podle jasnovidců má duše po smrti 48 hodin na to, aby opustila tento svět. Má-li duše štěstí, podaří se jí to, častokrát se však stává, že cesta z tohoto světa je plná překážek.  

Mnozí rodiče se jen jednoduše vyděsí, u některých to však vyvolá nejen strach, ale i zvýšený zájem o ezoterii, všimnou-li si, že jejich dítě komunikuje s bytostmi jiné dimenze. Máme jen tak mávnout rukou a všechno připisovat dětské fantazii nebo tyto vidiny mají nějaký reálny podklad?

Jeho každodenní všední pojmenování je „klepající duch”, ale jev hovoří o něčem, co znamená mnohem více, než obyčejné klepání. Zatím se však dodnes nepodařilo dokázat, zda jde o psychokinézu nebo stojí-li v pozadí skutečně duchové.

Když zemře člověk, duše opustí tělo a vzdálí se do záhrobí, na onen svět, aby pokračovala ve své cestě. Jsou však i takové duše, které z nějakého důvodu nejsou schopny překročit na druhý břeh. Obyčejně jsou to ty duše, které po sobě zanechaly nedokončené úkoly, neurovnané vztahy a cítí, že na tomto světě mají ještě co dělat, co dokončit.

Před několika desetiletími jsme si sotva uměli představit, že náhodní besedníci, v kancelářích nebo jen tak v rodinném kruhu bavit o andělech. Oproti tomu se dnes téměř kdekoliv chtíc-nechtíc setkáváme s „andělskými” tématy. Ale kdo jsou tito andělé ve skutečnosti?

Kdo jsme a kde jsme byli předtím, než „jsme nebyli”? Víme – nebo alespoň předpokládáme –, že tělo je smrtelné, ale duše je – poměrně – nesmrtelná. Co však tu znamená výraz „poměrně”? Takové a podobné otázky byly vždy ve středu zájmu lidí.

Jeden způsob vyvolávání duchů je používání tabule duchů – anebo jinak - tabule qiuja, která je opatřena písmeny. Tato vyvolávači duchů předávají zprávy ze světa duchů. Mějme se na pozoru, vyvolávání duchů není vůbec bez nebezpečí!